Základní škola Včelákov

Aktuálně
Základní údaje
Učitelé
Historie
Plán akcí
Organizace školního roku
Dokumenty
Školní jídelna
Školní družina
Školská rada
Fotogalerie
Městys Včelákov
Školní časopis
Přijímací řízení na SŠ
Volná pracovní místa
Školní knihovna


Základní škola
Zahájení školního roku 2016/17
Sunday, 28 August 2016

     Výuka ve školním roce 2016/2017 bude zahájena ve čtvrtek 1. 9. 2016 v 7.30 hodin. Vzhledem k odjezdům autobusů bude výuka ukončena v 8.30 hodin. Školní družina bude v provozu do 11:00 hod.

       Žáci 1. ročníku budou mít v pátek 2. září  výuku zkrácenou na 2 vyučovací hodiny. V následujícím týdnu od 5. do 9. září budou mít již výuku podle rozvrhu, pouze v úterý 6. září nebudou mít odpolední vyučování - v této době bude zajištěn provoz školní družiny.

       Výuka žáků 2. až 9. ročníku bude od pátku 2. září probíhat podle rozvrhu.

      Školní družina bude od pátku 2. září v provozu do 15:00 hod.

(J. Prodělal)

 

 
Rozvrhy hodin pro školní rok 2016/17
Sunday, 14 August 2016
Upozornění  - uveřejněné rozvrhy se mohou ještě měnit, o konečné podobě budou žáci informováni při zahájení školního roku.
 
Oheň (bez)naděje
Tuesday, 09 August 2016

Ve dnech 26. - 28. 6. jsme se účastnili již 6. ročníku projektu Československé obce legionářské OHEŇ (BEZ)NADĚJE. V neděli byl při pietní slavnosti na Ležákách zažehnut oheň, který za naši školu převzali Honza Ticháček a Denča Chvojková. Následující den v pondělí se celý druhý stupeň vydal pěšky na Ležáky, kde jsme uctěním památky v lomu zahájili pochod po stopách ležáckých dětí. Poté už jen zájemci z naší školy, ze školy Skuteč a z Moravské Třebové pokračovali po trase Ležáky, Habroveč, Louka, Vrbatův Kostelec. Z Vrbatova Kostelce jsme oheň převezli do Pardubic do Trnové, kde v lesoparku Jiřího Potůčka proběhla pieta. Pro všechny byl velkým zážitkem převoz dobovými nákladními vozy do Pardubiček na Zámeček. Zde jsme zhlédli film paní J. Doležalové a pana M. Vadase Cesty dětí a zúčastnili se piety na popravišti. V Larischově vile představil svůj program Soubor lesních rohů Hradec Králové a svou emotivností nás mile překvapil. Všichni jsme se už ale těšili na zaslouženou večeři v restauraci Dašický dvůr. Čekal na nás kuřecí plátek s bramborovou kaší a sladký dezert. Poté, co jsme nabrali potřebné síly, jsme se vydali ubytovat do hotelu v Kladně. I přes náročný den se většině rozhodně nechtělo spát. V úterý následoval program v Lidicích - v galerii a v Památníku. Program v Lidické galerii byl pro nás nový, zajímavý a všem se moc líbil. Po poledni pokračoval náš pochod již v Praze. Přešli jsme s lucerničkami přes Karlův most ke kostelu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Zde jsme viděli upravený film Atentát, uctili památku parašutistů v kryptě a při krátkém koncertu v kostele se setkali s Táňou Janošovou, operní pěvkyní, která nás v předchozích letech doprovázela. My Včelákovští jsme se, vzhledem k letošnímu ukončení školního roku ve čtvrtek, v Praze odpojili a vrátili se zpět na Včelákov. Plamen naděje za nás tentokrát do polského Chelmna převezli žáci ze Skutče. Všichni, kteří jsme se OHNĚ (BEZ)NADĚJE účastnili, děkujeme za zážitky, setkání a poznání z cesty. A vzkazujeme ostatním: „Jeďte příští rok také, stojí to za to!"     (L. Novotná)

 

 

 

 
Prvňáčci
Tuesday, 05 July 2016
 Ve čtvrtek 30. června proběhlo v MŠ Miřetice slavnostní vyřazování budoucích prvňáčků, mezi kterými bylo i osm budoucích žáků naší školy. 
 
Exkurze do Osvětimi
Tuesday, 05 July 2016

Dne 17. června se třináct zájemců z druhého stupně vydalo na exkurzi do polského koncentračního tábora v Osvětimi, německy Auschwitz.

Auschwitz se skládal ze tří částí, označených římskými číslicemi I až III. My jsme navštívili Auschwitz I, který sloužil jako administrativní centrum celého komplexu (dnes muzeum), a v nedaleké Březince největší německý vyhlazovací koncentrační tábor - Auschwitz II, německy Birkenau. Doprovázel nás historik PhDr. Vojtěch Kyncl a paní Eva Lišková, rozená Poláková, židovka pocházející z nedaleké Luže. I její rodinu postihly norimberské zákony, a tak v roce 1942 musela jako třináctiletá s rodiči a sestrou opustit Luži a odejít do terezínského ghetta (kde strávili jeden rok), odkud jejich cesta pokračovala do Polska do koncentračního tábora Birkenau. V tomto koncentračním táboře zemřelo přes 1 000 000 lidí, převážně Židů, v plynových komorách otravou plynem cyklonem B. Dodnes si nedokáže vysvětlit, že neskončila v plynové komoře. S několika dalšími ženami byla poslána do pracovních táborů na sever Polska. Také se zúčastnila pochodu smrti. Paní Lišková se sestrou i s maminkou přežily, jak všechny útrapy v táboře, tak pochod smrti v lednu 1945 a podařilo se jim vrátit do své rodné Luže. Jejich tatínek bohužel nepřežil... „Ve svém neštěstí jsem měla i kus velkého štěstí," říká paní Lišková, neboť celé tři hrůzné roky prožila po boku své milované maminky.

Celé naše putování bylo hodně emotivní, dojmy opravdu silné, a tak si myslím, že účel naší cesty byl splněn: „Nechť toto místo, na kterém hitlerovci vyvraždili kolem půl druhého miliónu mužů, žen a dětí, hlavně Židů, z různých zemí Evropy, zůstane navěky výkřikem zoufalství a výstrahou pro lidi!"        (L. Novotná)
 Dojmy účastníků
M. Adámek, 7. roč.
Pro mě byla nejhorší umývárna. Byla pro mě neskutečně hrozná představa, že tam stáli lidi, kteří měli hrozný strach. A umývárna vypadala jako žlaby pro prasata.
E. Beranová, 8. roč.
Nejvíce mě dojaly domy, kde lidé museli přežívat.
S. Gregorová, 8. roč.
Nejhorší pohled byl na vlasy, protézy a na nádobí, které po lidech zůstalo.
K. Randlová, 8. roč.
Nejstrašnější mně přišly vystavené vlasy. Zaujal mě příběh paní Liškové.
M. Jeřábková, 8. roč.
Nejděsnější byly fotografie mrtvých těl a týraných dětí.
M. Paulus, 8. roč.
Přišlo mi hrozné, že spousta firem v Německu brala z koncentráků vlasy lidí, a vůbec se nad tím nepodivovali a vyráběli z nich látku nebo s nimi plnili polštáře.
  dsc03633.jpg
J. Solnička, 9. roč.
Nejhorší byla „lůžka" v barácích v Birkenau, na kterých namačkaní na sebe lidé spali. Byly to boxy po koních, rozdělené na tři patra. V druhém a třetím patře si člověk nemohl ani sednout.
Š. Podvolecký, 9. roč.
V Osvětimi mě zaujalo vyprávění paní Liškové o tom, jak tam žili, že našla blok, kde byla s maminkou, a nedaleko blok, kde byl její otec.
D. Chvojková, 9. roč.
Nemohu říci, co se mi v Osvětimi líbilo. Na podobnou otázku jsem odpovídala i doma. Prostě hrůza a kus tragické historie. Jeden ze zážitků, na který nezapomenu, je doktor Mengele. Každému doporučuji se tam zajet podívat a nerozumím lidem, kteří popírají holocaust.
K. Svobodová, 9. roč.
Je to opravdu nelidské. Ten teror se fyzicky ani psychicky nemohl dát vydržet. Nejvíce v paměti mi utkvělo to, že sedmnáctiletí chlapci museli denně spalovat až 4400 mrtvol bez ohledu na to, jestli to byli jejich příbuzní.
  dsc03506.jpg
  dsc03446.jpg   dsc03559.jpg dsc03566.jpg
  dsc03570.jpg   dsc03645.jpg
 Více fotografií v GALERII zde - foto: Adam Bok
 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Následující > Konec >>

Výsledky 1 - 9 z 288

 Městys Včelákov a Základní škola Včelákov