быстрый займ онлайн платиза отзывы займ екапуста
Aktuálně
Exkurze do Osvětimi
Tuesday, 05 July 2016

Dne 17. června se třináct zájemců z druhého stupně vydalo na exkurzi do polského koncentračního tábora v Osvětimi, německy Auschwitz.

Auschwitz se skládal ze tří částí, označených římskými číslicemi I až III. My jsme navštívili Auschwitz I, který sloužil jako administrativní centrum celého komplexu (dnes muzeum), a v nedaleké Březince největší německý vyhlazovací koncentrační tábor - Auschwitz II, německy Birkenau. Doprovázel nás historik PhDr. Vojtěch Kyncl a paní Eva Lišková, rozená Poláková, židovka pocházející z nedaleké Luže. I její rodinu postihly norimberské zákony, a tak v roce 1942 musela jako třináctiletá s rodiči a sestrou opustit Luži a odejít do terezínského ghetta (kde strávili jeden rok), odkud jejich cesta pokračovala do Polska do koncentračního tábora Birkenau. V tomto koncentračním táboře zemřelo přes 1 000 000 lidí, převážně Židů, v plynových komorách otravou plynem cyklonem B. Dodnes si nedokáže vysvětlit, že neskončila v plynové komoře. S několika dalšími ženami byla poslána do pracovních táborů na sever Polska. Také se zúčastnila pochodu smrti. Paní Lišková se sestrou i s maminkou přežily, jak všechny útrapy v táboře, tak pochod smrti v lednu 1945 a podařilo se jim vrátit do své rodné Luže. Jejich tatínek bohužel nepřežil... „Ve svém neštěstí jsem měla i kus velkého štěstí," říká paní Lišková, neboť celé tři hrůzné roky prožila po boku své milované maminky.

Celé naše putování bylo hodně emotivní, dojmy opravdu silné, a tak si myslím, že účel naší cesty byl splněn: „Nechť toto místo, na kterém hitlerovci vyvraždili kolem půl druhého miliónu mužů, žen a dětí, hlavně Židů, z různých zemí Evropy, zůstane navěky výkřikem zoufalství a výstrahou pro lidi!"        (L. Novotná)
 Dojmy účastníků
M. Adámek, 7. roč.
Pro mě byla nejhorší umývárna. Byla pro mě neskutečně hrozná představa, že tam stáli lidi, kteří měli hrozný strach. A umývárna vypadala jako žlaby pro prasata.
E. Beranová, 8. roč.
Nejvíce mě dojaly domy, kde lidé museli přežívat.
S. Gregorová, 8. roč.
Nejhorší pohled byl na vlasy, protézy a na nádobí, které po lidech zůstalo.
K. Randlová, 8. roč.
Nejstrašnější mně přišly vystavené vlasy. Zaujal mě příběh paní Liškové.
M. Jeřábková, 8. roč.
Nejděsnější byly fotografie mrtvých těl a týraných dětí.
M. Paulus, 8. roč.
Přišlo mi hrozné, že spousta firem v Německu brala z koncentráků vlasy lidí, a vůbec se nad tím nepodivovali a vyráběli z nich látku nebo s nimi plnili polštáře.
  dsc03633.jpg
J. Solnička, 9. roč.
Nejhorší byla „lůžka" v barácích v Birkenau, na kterých namačkaní na sebe lidé spali. Byly to boxy po koních, rozdělené na tři patra. V druhém a třetím patře si člověk nemohl ani sednout.
Š. Podvolecký, 9. roč.
V Osvětimi mě zaujalo vyprávění paní Liškové o tom, jak tam žili, že našla blok, kde byla s maminkou, a nedaleko blok, kde byl její otec.
D. Chvojková, 9. roč.
Nemohu říci, co se mi v Osvětimi líbilo. Na podobnou otázku jsem odpovídala i doma. Prostě hrůza a kus tragické historie. Jeden ze zážitků, na který nezapomenu, je doktor Mengele. Každému doporučuji se tam zajet podívat a nerozumím lidem, kteří popírají holocaust.
K. Svobodová, 9. roč.
Je to opravdu nelidské. Ten teror se fyzicky ani psychicky nemohl dát vydržet. Nejvíce v paměti mi utkvělo to, že sedmnáctiletí chlapci museli denně spalovat až 4400 mrtvol bez ohledu na to, jestli to byli jejich příbuzní.
  dsc03506.jpg
  dsc03446.jpg   dsc03559.jpg dsc03566.jpg
  dsc03570.jpg   dsc03645.jpg
 Více fotografií v GALERII zde - foto: Adam Bok
 
< Předch.   Další >

www.vcelakov.cz
© Městys Včelákov 2009